Auto je něco, co v dnešní době člověk potřebuje téměř každý den. Já si vzpomínám, že když jsem ještě byla teenager a byla jsem ještě jako šestnáctiletá holka, tak jsem si nemohla udělat řidičské oprávnění. A to mě právě opravdu hodně mrzelo a vadilo mě to. Vážně mě štvalo, že nemůžu také řídit automobil. Proto jsem řekla rodičům, ať mi třeba na narozeniny a na Vánoce nic nekupují, že bych si potom přála, abych po osmnáctých narozeninách dostala peníze, abych si mohla udělat řidičské oprávnění. A rodiče a prarodiče mě naštěstí vyslechli. A potom, když jsem měla po svých narozeninách, po narozeninách dospělosti, tak jsem dostala peníze a měla jsem všechny peníze kompletní na řidičské oprávnění.
Možná se divíte a ptáte se, kde zase jsem vzala automobil. Ten už jsem měla po dědečkovi. Dědeček měl asi osm let staré auto. A protože už moc nejezdil, protože špatně viděl, tak řekl, že než aby auto prodával, že mi ho dá. A že prý si s tímto automobilem mohu udělat úplně co chci, prý jestli si ho prodám a koupím jiné nebo jestli si ho nechám na vyježdění a tak podobně. Že je mu to úplně jedno. A tohle je právě to, co jsem potřebovala slyšet. Dědečkovo auto už jsem měla asi dva roky, potom už tak nějak vypadalo divně. Už se mi nelíbilo. Potom jsem asi začala být už náročná na auta.
A jelikož jsem už chodila do práce a měla jsem našetřené peníze, tak jsem si řekla, že si vezmu nějaké lepší auto na leasing. Vzala jsem si auto téměř za dvě stě tisíc korun. Když se tohle rodiče dozvěděli, tak se chytali za hlavu a říkali, že jsem blázen, prý takhle drahé auto v životě neviděli a že nechápou, že mi tohle vůbec někdo mohl dát, že kdo by mi mohl někdo poskytnout půjčku anebo leasing. Ani se v tom nevyznají. Vůbec nevěděli, co je to leasing. Já ale toho nelituji. Krásné auto mám už půl roku a vůbec toho nelituji. Jsem ráda, že jsem tohle udělala a kdyby se mi tohle mělo stát podruhé, tak bych do toho šla zase. Nové auto se mi opravdu hodně líbí. Jsem jednoduše asi maniak na auta.
