My lidé potřebujeme k životu nevyhnutelně peníze. A abychom si je zajistili, musíme zkrátka chodit do práce. A tam pak trávíme spoustu času a nejednou tam také vynakládáme nemalé úsilí, jenom abychom se dočkali výplaty, kterou pak financujeme své živobytí.
Ovšem s výjimkou workoholiků je nemyslitelné, že bychom my lidé pořád jenom pracovali. Nemůžeme se pořád jenom dřít, nemůžeme si jenom neustále plnit nějaké ty pracovní povinnosti. Občas také musíme vypnout a dělat i něco jiného. Něco, co sami dělat chceme a co je nám příjemné. A někdy také potřebujeme nedělat vůbec nic.
A dobou, ve které se můžeme věnovat právě takovému nicnedělání, je dovolená. Což je v případě mnohých z nás, ne-li přímo všech, ta nejkrásnější část celého roku. Protože o dovolené si můžeme skutečně odpočinout, a to tak dokonale, jako nikdy jindy. Protože je to delší volno, kdy se lze odreagovat daleko více než o víkendech nebo ve všedních dnech po šichtě.
A jak si o takové dovolené počínáme? A jak si máme počínat? Na to neexistuje univerzální odpověď. A pokud tato existuje, pak zní asi v tom smyslu, že o dovolené děláme to, co chceme a můžeme. Což ale nelze blíže specifikovat, pochopitelně, protože ne každého baví totéž a ne každému okolnosti, finance nebo třeba manželka dovolí to, co by si tento přál činit.
Ale aspoň některé touhy bychom si asi o dovolené vyplňovat měli. Dovolená by nám neměla sloužit jenom k tomu, abychom doháněli nějaké ty resty, přivydělávali si nebo dejme tomu obíhali doktory a zařizovali si to, na co ve všedních dnech není čas. Protože to by sice bylo volno, ale dovolená by to určitě nebyla. Protože dovolená je o něčem jiném. Dovolená, to jsou vlastně takové prázdniny pro nás velké, dospělé. A jak všichni víme, na prázdniny stejně jako na dovolenou by se měl každý z nás zásadně těšit. Jinak to nebude dovolená.
